„Tady nejste vítáni,“ řekl můj otec přes banket veteránů, a když mě udeřil pod lustry před důstojníky, dárci a mou matkou, kapela námořnictva přestala, servírování kávy ztuhlo a já jsem si položil rukavice vedle jmenovky s celým jménem a tiše odpověděl: „Tak proč na mě dnes večer ještě čeká moje místo?“
Tvář mi už pálila, než jsem si plně uvědomil, co se stalo. Prasknutí otcovy ruky rozštěpilo mramorovou halu tak ostře,…