Den před svatbou mé sestry se usmála: „Víš, co by byl perfektní dárek? Že si na chvíli vezmeš trochu prostoru.“ Tak jsem jí splnil přání. Prodal jsem byt, o kterém si myslela, že je to její svatební dar, a nechal jsem každému hostovi u stolu obálku. Na to, co bylo uvnitř, nikdy nezapomene.
Zastavila jsem na příjezdové cestě k domu mé sestry za chladného zářijového odpoledne, takového, kdy je vzduch nehybný a napjatý…