Zavolal jsem svému synovi lapající po dechu: ‚Calebe, bolí mě hrudník… Nemůžu dýchat.‘ Vyštěkl: ‚Mami, přestaň dělat všechno naléhavě.‘ V nemocnici, když mi sestry připínaly dráty k hrudi, jeho první zpráva nebyla ‚Jsi v pořádku?‘ — byla to: ‚Proč mi karta klesá?‘ Tehdy jsem ten účet zmrazil, myslel si, že jsem‘.
Když jsem řekl svému synovi: “Calebe, nemůžu dýchat… bolí mě hrudník,” očekával jsem strach v jeho hlase. Snad ne panika….