Tři měsíce jsem ručně vyřezával šachovou sadu k tátově šedesátým narozeninám. Druhý den ráno jsem ji našel v koši, stále zabalenou. Mezitím už měl na zápěstí bratrovy hodinky, které si koupil v obchodě. Neřekl jsem ani slovo. Prostě jsem se k nim už nikdy nevrátil.
Popelářské auto bylo dva domy odtud, když jsem uviděl noviny. Bylo sotva osm ráno, už bylo vlhko, jak bývá ve…